Chci začít hrát, co mám dělat?

Tento článek bych chtěl věnovat všem, kteří se mne čas od času ptají, jak začít se hrou, kterou viděli, a přijde jim zajímavá. Článek nemá řešit samotný výběr herního systému ani konkrétní armády, i když se o tom v úvodu zmíním, dále už budu předpokládat, že prvotní výběr hry a armády proběhl a že se chcete dozvědět něco víc o samotné hře, jak funguje, jak se hraje a vůbec, jestli vás bude bavit.

Něčím vás zaujal herní systém, ať už jste o něm někde četli, někde viděli hrát, nebo se vám líbí svět, do kterého je hra ponořená, nebo se věnujete historii nebo si jen chcete hrát s vojačkami. Systémů je spousta, záleží, jaký preferujete, zda máte hráče v okolí, zda máte dostatek peněz na investici.

S investicemi bych chtěl upozornit na častý mýtus, který vzniká. Možná se zdá, že herní systém s nízkou finanční investicí (1-2 tisíce korun v začátku, později max. 5 tisíc) bude více rozšířený, protože si jej může dovolit více lidí, nutno ale říct, že tak tomu ve skutečnosti není a daleko rozšířenější jsou herní systémy, které vyžadují podstatně vyšší finanční investice (cca 5 tisíc do začátku, později 10-15 tisíc a víc). U nás suverénně v popularitě vede Warhammer a to ať už fantasy nebo 40k, přitom se dá říci, že jsou nákladově ty nejdražší herní systémy. V popularitě a aktivní hráčské komunitě pak pokračuje Flames of War, který v posledních měsících zažívá velký boom, přitom se také jedná o systém, do kterého potřebujete nainvestovat odhadem 5 tisíc, abyste byli schopni rozumně hrát. Další hry u nás, jako Warmachine/Hordes, Malifaux, Dust, Infinity, Dystopian Wars a další, tvoří minoritní podíl a hráčů v celé republice obvykle bývá méně než hráčů třeba Warhammeru v jednom okresním městě. Například Infinity nebo Dystopian Wars dokáží být velice levné hry, stejně jako další „malé“ skirmish hry, kde obvykle hráči stačí kolem 10 modelů a je plně vybavený. Bohužel právě nízká investice pak často znamená to, že lidem tolik nevadí, že jim pár modýlků za pár korun leží někde ve skříni a třeba jednou se k nim dostanou. Pokud vám tam bude ležet 150 modelů za 15 tisíc, bude vám to daleko více líto…

Výběr rasy/frakce/strany v jednotlivých hrách pak záleží na mnoha faktorech. Jak se vám líbí vizuálně, jaký styl hry preferujete (defenzivní, ofenzivní, na dálku, na blízko), v určitých případech i celková výkonnost. I když mnozí hráči jsou zapálení do určitého herního světa, mají své favority a jsou pevně přesvědčeni o tom, že budou hrát za ty, o kterých si třeba přečetli nádhernou knížku, nebo pěkný film, ale v tomto stádiu bych s výběrem, natož nákupem ještě posečkal.

Tady se tedy dostáváme k tomu hlavnímu bodu mého článku. Jak nejlépe přejít ze stádia, chci hrát, do stádia hraju.

Mnoho lidí doporučuje přijít se podívat na nějakou hru do herny nebo kouknout na nějaké video s battle reportem na internetu. Sledovat a ptát se hráčů co dělají, proč to dělají atd. I když je hezké vidět všechny ty krásné terény, modely, spoustě házení kostek, měření a kdo ví, co ještě. Jenže co z toho, kromě vizuálního požitku budete mít? Víte, proč se hráč raduje, když hodí šestku a po druhé při hodu šestky nadává? Proč jednou hází 3 a víc a podruhé 5 a víc? I když třeba dostanete nějakou informaci ze strany hráčů, máte v tom totální guláš a netušíte co se děje a co bude následovat.

Osobně tento přístup NEDOPORUČUJI! Z takového kouknutí na hru opravdu netuším, která bije. Když ale nejdříve otevřu pravidla a přečtu si je, jak se říká cover to cover, tak jednak pochytím základní termíny, základní pravidla, získám přehled o herních principech a mechanice, zběžný přehled o pravidlech jako takových. Mnoho lidí namítá, že po takovém přečtení celých pravidel si nic nezapamatují a zbytečně tím zabijí mnoho času. Nikdo ale přece neočekává, že po jednom přečtení pravidel budete dělat zkoušku, a nepotřebujete nutně vědět, že veteránského nepřítele na dlouhou vzdálenost trefujete na 5+, kdežto trénovaného na krátkou, ale zato zalehlého a v krytu na 6+. To že se při střelbě vychází ze skilu soupeře na kterého střílíte a základní hodnota se modifikuje vzdáleností, krytem a/nebo zalehnutím už pochytit stačíte. Nebo že na určitou herní situaci existuje nějaké speciální pravidlo, byť si ho přesně nevybavíte. Přesně tohle je ale parádní výbava k tomu, zajít se podívat na nějakou tu hru na živo. V danou chvíli je vám jasnější, co ti dva nerdi u stolu vlastně dělají, proč se na stejný hod kostkou jednou smějí a jednou brečí a máte tuchu, jaké akce budou následovat. Funguje to pak i obráceně, kdy spatřená herní situace mnohdy pomůže pochopit význam pravidla, které jste četli, ale třeba nechápali zcela jasně. Když si po zhlédnutí takových her otevřete pravidla a přečtete podruhé, zjistíte jak vám je najednou většina věcí jasných. Samozřejmě že stejně něco zapomenete, nepochopíte, zafixujete jinak než ve skutečnosti je, ale jsme lidi a chybujeme všichni. Podstatné je vědět, že nějaké pravidlo existuje, jeho přesné znění lze vždy vyhledat v pravidlech, pokud ale nemáte tucha, že něco pravidla řeší, tak to stěží dohledáte.

Tento způsob učení se pravidlům hry mi přijde daleko efektivnější, bohužel mnohdy je komentován opravdu tím, že někdo nechce číst pravidla hry, která bývají mnohdy hodně rozsáhlá, natož víckrát a že se je naučí až při hraní. Bohužel pak to může vést až k tomu, že takto líný hráč, který ze zásady odmítá přečíst pořádně pravidla hry, kterou se dobrovolně rozhodl hrát, ty pravidla permanentně neumí, překrucuje je, nedej bože se o svůj výklad ještě dokáže pohádat do krve. Pak jde veškerá zábavnost hry vniveč a určitě tu hru chceme hrát kvůli zábavě, nikoli stresu.

Nyní je čas přečíst si něco o jednotlivých armádách a vybrat si tu, která bude vyhovovat vašim cílům, kterých chcete ve hře dosáhnout (bavít se s kamarády u dobrého pití, věrně kopírovat předlohy herního světa, hrát tuhé hry či vyhrávat turnaje).

Souhrn:
–          Výběr herního systému dle vlastních priorit
–          Pořízení a přečtení pravidel, popřípadě alespoň quick start rules, doporučuji však plnou verzi
–          Zhlédnout nějaké hry, ať už jako report nebo na živo.
–          Výběr armády a pořízení prvních modelů
–          První hry, klidně na nižší formát (osobně raději začínám rovnou s formátem, který budu hrát nejčastěji)
–          A nyní začíná nekonečně kolečko toho, že už mám vše, umím vše a změní se pravidla hry, nebo jen armády, opět si pořídíte další modely a pořád dokola.