Chci začít hrát, co mám dělat?

Tento článek bych chtěl věnovat všem, kteří se mne čas od času ptají, jak začít se hrou, kterou viděli, a přijde jim zajímavá. Článek nemá řešit samotný výběr herního systému ani konkrétní armády, i když se o tom v úvodu zmíním, dále už budu předpokládat, že prvotní výběr hry a armády proběhl a že se chcete dozvědět něco víc o samotné hře, jak funguje, jak se hraje a vůbec, jestli vás bude bavit.

Něčím vás zaujal herní systém, ať už jste o něm někde četli, někde viděli hrát, nebo se vám líbí svět, do kterého je hra ponořená, nebo se věnujete historii nebo si jen chcete hrát s vojačkami. Systémů je spousta, záleží, jaký preferujete, zda máte hráče v okolí, zda máte dostatek peněz na investici.

S investicemi bych chtěl upozornit na častý mýtus, který vzniká. Možná se zdá, že herní systém s nízkou finanční investicí (1-2 tisíce korun v začátku, později max. 5 tisíc) bude více rozšířený, protože si jej může dovolit více lidí, nutno ale říct, že tak tomu ve skutečnosti není a daleko rozšířenější jsou herní systémy, které vyžadují podstatně vyšší finanční investice (cca 5 tisíc do začátku, později 10-15 tisíc a víc). U nás suverénně v popularitě vede Warhammer a to ať už fantasy nebo 40k, přitom se dá říci, že jsou nákladově ty nejdražší herní systémy. V popularitě a aktivní hráčské komunitě pak pokračuje Flames of War, který v posledních měsících zažívá velký boom, přitom se také jedná o systém, do kterého potřebujete nainvestovat odhadem 5 tisíc, abyste byli schopni rozumně hrát. Další hry u nás, jako Warmachine/Hordes, Malifaux, Dust, Infinity, Dystopian Wars a další, tvoří minoritní podíl a hráčů v celé republice obvykle bývá méně než hráčů třeba Warhammeru v jednom okresním městě. Například Infinity nebo Dystopian Wars dokáží být velice levné hry, stejně jako další „malé“ skirmish hry, kde obvykle hráči stačí kolem 10 modelů a je plně vybavený. Bohužel právě nízká investice pak často znamená to, že lidem tolik nevadí, že jim pár modýlků za pár korun leží někde ve skříni a třeba jednou se k nim dostanou. Pokud vám tam bude ležet 150 modelů za 15 tisíc, bude vám to daleko více líto…

Výběr rasy/frakce/strany v jednotlivých hrách pak záleží na mnoha faktorech. Jak se vám líbí vizuálně, jaký styl hry preferujete (defenzivní, ofenzivní, na dálku, na blízko), v určitých případech i celková výkonnost. I když mnozí hráči jsou zapálení do určitého herního světa, mají své favority a jsou pevně přesvědčeni o tom, že budou hrát za ty, o kterých si třeba přečetli nádhernou knížku, nebo pěkný film, ale v tomto stádiu bych s výběrem, natož nákupem ještě posečkal.

Tady se tedy dostáváme k tomu hlavnímu bodu mého článku. Jak nejlépe přejít ze stádia, chci hrát, do stádia hraju.

Mnoho lidí doporučuje přijít se podívat na nějakou hru do herny nebo kouknout na nějaké video s battle reportem na internetu. Sledovat a ptát se hráčů co dělají, proč to dělají atd. I když je hezké vidět všechny ty krásné terény, modely, spoustě házení kostek, měření a kdo ví, co ještě. Jenže co z toho, kromě vizuálního požitku budete mít? Víte, proč se hráč raduje, když hodí šestku a po druhé při hodu šestky nadává? Proč jednou hází 3 a víc a podruhé 5 a víc? I když třeba dostanete nějakou informaci ze strany hráčů, máte v tom totální guláš a netušíte co se děje a co bude následovat.

Osobně tento přístup NEDOPORUČUJI! Z takového kouknutí na hru opravdu netuším, která bije. Když ale nejdříve otevřu pravidla a přečtu si je, jak se říká cover to cover, tak jednak pochytím základní termíny, základní pravidla, získám přehled o herních principech a mechanice, zběžný přehled o pravidlech jako takových. Mnoho lidí namítá, že po takovém přečtení celých pravidel si nic nezapamatují a zbytečně tím zabijí mnoho času. Nikdo ale přece neočekává, že po jednom přečtení pravidel budete dělat zkoušku, a nepotřebujete nutně vědět, že veteránského nepřítele na dlouhou vzdálenost trefujete na 5+, kdežto trénovaného na krátkou, ale zato zalehlého a v krytu na 6+. To že se při střelbě vychází ze skilu soupeře na kterého střílíte a základní hodnota se modifikuje vzdáleností, krytem a/nebo zalehnutím už pochytit stačíte. Nebo že na určitou herní situaci existuje nějaké speciální pravidlo, byť si ho přesně nevybavíte. Přesně tohle je ale parádní výbava k tomu, zajít se podívat na nějakou tu hru na živo. V danou chvíli je vám jasnější, co ti dva nerdi u stolu vlastně dělají, proč se na stejný hod kostkou jednou smějí a jednou brečí a máte tuchu, jaké akce budou následovat. Funguje to pak i obráceně, kdy spatřená herní situace mnohdy pomůže pochopit význam pravidla, které jste četli, ale třeba nechápali zcela jasně. Když si po zhlédnutí takových her otevřete pravidla a přečtete podruhé, zjistíte jak vám je najednou většina věcí jasných. Samozřejmě že stejně něco zapomenete, nepochopíte, zafixujete jinak než ve skutečnosti je, ale jsme lidi a chybujeme všichni. Podstatné je vědět, že nějaké pravidlo existuje, jeho přesné znění lze vždy vyhledat v pravidlech, pokud ale nemáte tucha, že něco pravidla řeší, tak to stěží dohledáte.

Tento způsob učení se pravidlům hry mi přijde daleko efektivnější, bohužel mnohdy je komentován opravdu tím, že někdo nechce číst pravidla hry, která bývají mnohdy hodně rozsáhlá, natož víckrát a že se je naučí až při hraní. Bohužel pak to může vést až k tomu, že takto líný hráč, který ze zásady odmítá přečíst pořádně pravidla hry, kterou se dobrovolně rozhodl hrát, ty pravidla permanentně neumí, překrucuje je, nedej bože se o svůj výklad ještě dokáže pohádat do krve. Pak jde veškerá zábavnost hry vniveč a určitě tu hru chceme hrát kvůli zábavě, nikoli stresu.

Nyní je čas přečíst si něco o jednotlivých armádách a vybrat si tu, která bude vyhovovat vašim cílům, kterých chcete ve hře dosáhnout (bavít se s kamarády u dobrého pití, věrně kopírovat předlohy herního světa, hrát tuhé hry či vyhrávat turnaje).

Souhrn:
–          Výběr herního systému dle vlastních priorit
–          Pořízení a přečtení pravidel, popřípadě alespoň quick start rules, doporučuji však plnou verzi
–          Zhlédnout nějaké hry, ať už jako report nebo na živo.
–          Výběr armády a pořízení prvních modelů
–          První hry, klidně na nižší formát (osobně raději začínám rovnou s formátem, který budu hrát nejčastěji)
–          A nyní začíná nekonečně kolečko toho, že už mám vše, umím vše a změní se pravidla hry, nebo jen armády, opět si pořídíte další modely a pořád dokola.

3 Komentářů

  1. Zdeněk Krejčí

    Článek jsem s chutí přečetl a dovolil bych si přidat vlastní názor na tuto věc. Hlavně co se jedná úvodu do hry.

    Být člověk warhammerem nedotčený, angličtinou jen políbený, do čtení více jak 200 stran textu WH40k rulebooku by se mi opravdu nechtělo. Stejně tak co se týče Malifaux, kterýžto nyní hraji nejvíce. Osobně jsem zastáncem ukázkové hry, ať už přímo s dotyčným nebo s dalším figurantem, kdy se zájemce jen dívá. Je jasné, že z této hry nebudu mít takový hardcore požitek, ale každý krok můžu dotyčnému popsat, říci mu přoč mám z tohoto nyní radost když jsem předtím měl vztek, atd. Pokud hraji s budoucím hráčem, budu mluvit o Malifaux, půjčím mu svůj gang, který je na hru jednoduchý. Popíšu mu začátek hry, proč se teď dělá to a pak zase ono. V první hře budem dělat jen pohyb, střelbu a CC, přičemž nastíním další niance co by šlo udělat tady a támhle. V další hře již přidám kouzlení, vedlejší úkoly a další věci. V té chvíli, pokud se dotyčnému systém líbí, je lapen a není pro něj cesty zpět. Odzkoušeno na Rybníkovi.
    Ukázkové hry bych tedy nezavrhoval, ale chce to skutečně udělat jak jsem popisoval a ně že dva řeknou třetímu „Přijď se mrknout“ a když přijde, už s ním nepromluví a hrajou si jako by tam nebyl. To skutečně nikoho nenaláká.
    Ještě ad FoW a její finanční náročnosti. Ano, je docela veliká. I já o FoW uvažoval, hrajou to kluci ve Valhalle, Tigry a Panthery jsem vždycky žral, mám o tom doma kupu knížek. Ale prvotní pořizovací náklady mě od toho stále odrazují. Naštěstí existuje Plastic Soldiers. Pokud bych tedy někdy tuto hru začal, jediné figurky které nakoupím jsou od nich.
    Co se týče výběru samotné hry, tak jediné které umožňují stát se velitelem velkých armád v nějakém „normálním“ měřítku, tedy 28mm, jsou WH40k a WHFB. FoW je pro mě moc prťavý, to ani neberu v potaz. Jiné systémy nabízejí skirmish hru, jako je Malifaux a Infinity. Něco mezi tím bych označil Warmachine a Hordes. Co jsem koukal do armybooků a po netu, je to o jednom masterovi a několika jednotkách kolem. Toliko tedy k tomu, proč má GW se svýma hrama majoritu. Je jiný pocit mít před sebou 6 modelů ve skirmish nebo 50 a k tomu 6 tanků když hraju za IG. Nemluvě o dostupnosti, která je nyní trošku relevantní, ale věřím že se to brzo srovná.

    1. Jiří Kocman

      Ad čtení pravidel. Stejně se mu hráč nevyhne. Ano u nás se ten přístup nečíst pravidla akceptuje a kaceptuje se i na turnajích. V zahraničí hráče bez dostatečné znalosti pravidel bez lítosti penalizují, ať tím že věčně „otravuje“ rozhodčí nebo že zdržuje hru. Jako začátek jsou ideální ty quick start rules… Má je snad každá hra a mluvíme tu o pár stránkách… V případě FoW pak asi o necelých 30, zase stylem, kdy na jednu/dvě věty připadá obrázek se situací přes třetinu stránky. Takže sumář je zase jen pár stránek textu.

      Mluvím teď za sebe, ukázková hra mi vážně nic nedá, měl bych v hlavě guláš…

      WH ve finále můžeš hrát s méně modely než třeba WM/HO nebo i FoW dokáže být opravdová horda, když pořídíš tu správnou armádu.. Všechny hry jsou pak v ceně modelu drahžší než WH

      Ad PCS a FoW… Na BF akcích už budeš mít s tímhle problém, u nás zatím proběhla jedna BF akce a ban na jiné výrobce než BF nebyl, ovšem v takovém případě si se nemohl účastnit například soutěže barvení BF na svých akcích už restrikce na cizí modely zavádí a nutno podotknout že, na rozdíl od GW, se bude snažit naše akce podporovat, s tím jdou ale určité podmínky, které si BF stanoví.. To zaprvé.

      Za druhé… ty modely zase nejsou o tolik levnější, zvlášť pokud nevyužiješ celou krabici, nemáš někoho kdo vezme zbytek a kupuješ tak kusovky… ty jsou cenou sotva o 50 korun níže než BF, když ale zvážím třeba německej half truck, tak BF verze = vystřihnout ze sprue pásy, kola, kulomet, začistit a slepit, k tomu případnou posádku – 5, max 10 minut práce. Vystříhat začistit a slepit PCS half truck mě zabralo odhadem 45 minut až hodinu, protože je tvořený spoustou dílků. Finančně sice nějaká úspora byla, ale časová investice násobně vyšší, dnes bych to znovu nepodstoupil a šel do BF verze. Nemluvě o některých modelech, třeba od Zvezdy, které mají třeba 15 dílů a BF verze je jeden resinový odlitek (třeba náklaďáky).. V blistru BF jsou dva za 200 korun, dva v krabičce od Zvezdy vyjdou na 170, ale ty BF stačí vybalit a hotovo. Ale chápu že někdo raději třičtvrtě hodiny lepí než aby utratil pár korun navíc.

      1. alucard

        Ad finanční náročnost. Ono to není tak horké, záleží na úhlu pohledu. Mně například fascinuje jak často a kolik jsou lidé ochotni utratit za vylepšení počítače nebo lepší mobil nebo každý týden propít v hospodě. Oproti tomu lze miniatury koupit z druhé ruky se slevou a prakticky za týž cenu je jednoho krásného dne prodat. Na rozdíl od grafické karty do počítače nebo mobilu,které vesele ztrácí na hodnotě. Obdobně když jsme rozjížděli před lety klub desovek tak všichni brečeli kolik ty hry nestojí, dnes jich máme každý doma min 10, bereme je z ciziny nebo z druhé ruky a prodáváme minimálně za stejné peníze a kupujeme nové. Když si člověk vezme čas strávený barvením a hraním a bral by to tak ,že téže dobu by mohl vydělávat peníze, je cena modelů ne až tak hrozivá. Je to podobné jako když mají všichni čas psát romány do emailů a přes icq půl hodiny každý den, ale nemají 100,- Kč na sluchátka a čas totéž za pět minut vyřešit ústně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *