Reakce na Wargamming.cz – začínáme s wargamingem

Na Wargaming.cz byl publikován článek Začínáme s wargamingem: Proč do toho jít, který se snaží uvést potenciální zájemce do problematiky wargamingu. Bohužel s jeho velkou částí nemohu souhlasit.

Pohodová komunita. Okolo wargamingu se točí pohodová skupina lidí, kteří jsou vždy ochotní si zahrát nějakou hru či ukázat nováčkovi, jak na to. Nebojte se někam přijít, ostatní mezi sebou rádi uvidí nové tváře.

Toto sice obecně platí, ale existují poměrně uzavřené komunity, které s trochou nadsázky novou krev považují za vetřelce, nebo jej mezi sebe nepřijmou, protože nesdílí s danou komunitou stejný přístup či názory. Čím více je stávající komunita semknutá a zažraná do konkrétní hry, tím méně je ochotna akceptovat odlišné názory. Ne vždy je tedy snadné najít tu vhodnou komunitu. Jedna prostě raději hraje, druhá raději barví, třetí modelaří atd.

Variabilita her. V posledních letech se i u nás začalo dařit většímu množství her a i mezi hráči začíná být zvykem hrát nejen jednu či dvě z nich, ale hned několik. To zvyšuje možnost výběru, ale zejména usnadňuje nalezení protihráče.

Možná se zdá, že skutečně přibývají hráči, kteří se věnují více hrám najednou. Obvykle ale mají jednu preferovanou, kterou si hýčkají a ostatní řeší spíše okrajově. Navíc se to obvykle týká menších her nebo her příbuzných (např. WFB/40k, WM/HO). Hojné množství hráčů totiž pochopilo, že hrát více her je sice fajn, ale znamená to znát daleko více pravidel, které se časem pletou, znamená to více času na hraní a v neposlední řadě i více peněz. Tito hráči pak své herní aktivity zase omezují na tu jednu/dvě hry. Hra proti hráči, který míchá pravidla pěti her dohromady, určitě nepatří mezi to, po čem bychom toužili.

„Jeden nákup, nekonečné množství her. Investice do herní armády sice obvykle není úplně mizivá, ale uvědomte si, že když už si ji jednou koupíte, můžete s ní hrát až do aleluja.

Tohle neplatí vždy. Výrobce hry obvykle nechce prodat jednou a pak ze zákazníka nevidět už jediný halíř, chce aby se hráč stal pravidelným zákazníkem a k nákupu ho musí motivovat. Takže támhle vyjde nový model, támhle nový armybook a co se prodávalo a hrálo dobře je v něm nehratelné, co byl nehratelný ležák, je najednou v čele prodejní a herní hitparády, nebo dojde k inovaci a změně v pravidlech, která způsobí změnu přístupu ke hře a hraným modelům. Wargaming je ta v podstatě nekonečný příběh nákupu a malování nových modelů.

„Hobby. Pro mnohé je velkým lákadlem možnost sestavit a nabarvit si své modely podle sebe. Nechat trochu odpočinout hlavě a věnovat se manuální činnosti je mnohdy velmi osvěžující.“

I když je to v Čechách poměrně zásadní část wargamingu, je zde stále rozšiřující se skupina hráčů, kterou modelařina ani barvení v podstatě nezajímá a je pro ně velkou přítěží. Samozřejmě se dají tyto činnosti obstarat u těch, které to baví a za úplatek všechny potřebné činnosti spojené s přípravou armády provedou. Zde se ale setkáváme se značným navýšením pořizovacích nákladů.

„Procvičení angličtiny. Jednou z velkých devíz většiny wargamingových her je ta, že jejich pravidla vycházejí v angličtině. Poskytují tak bezvadnou příležitost naučit se nová slovíčka a obraty či si je opakovat.“

Stejně tak to může být důvod, proč se těmto hrám nevěnovat. Byť člověk anglicky umí, tak může zapřisáhle trvat na lokalizaci. Pravidla her jsou obvykle psána stroze, bez složitých slovních obratů, jsou věcná, bez zbytečné omáčky, drží se několika předem definovaných termínů, které recykluje na různé způsoby, v zásadě se jedná o technickou angličtinu, které, pokud člověk zná problematiku, jde daleko snáze rozumět než obecné konverzaci. Pro potřeby učení se každodenní obecné komunikaci pravidla wargamingové hry téměř jistě nic nepřinesou.